Stejně jako minulý rok, i toto léto jsem absolvovala jednu ryze dámskou jízdu. Nadšeně jsme si s kamarádkami odsouhlasily, že si vyjedeme na víkend na jižní Moravu. Co nás však nenapadlo, byla otázka, co budou téměř abstinentka (ta, co výlet vymyslela a s alkoholem to má podobné jako s masem, proto to „téměř“), řidička (ta, co jela proto, abychom naplnily význam slova jet) a těhotná (ta, co jela proto, že ji kvůli jejímu požehnanému stavu nešlo odmítnout) dělat v tomto kraji vinné révy, když žádná z nich není schopna docenit jeho největší přednost, tedy víno. O odpověď na tuto otázku bych se s vámi ráda podělila.

Jak probíhá cesta do Znojma:

Vyjíždíme vstříc Znojmu. Cesta začíná velice slibně. Mohu sedět na sedadle vedle řidiče, a dokonce mi byla svěřena obsluha navigace. Připadám si důležitě.

Začíná se mi dělat trochu špatně od žaludku z toho, jak se neustále dívám dolů na navigaci v mobilu umístěném na klínu, ale věřím, že to přejde.

Moje víra asi není dostatečně silná. Musela jsem si otevřít okénko a nadýchat se čerstvého vzduchu. Řidička to nevidí moc ráda, napomíná mne, abych se přestala venčit a pozorně sledovala navigaci, neboť se blížíme ke kritickému místu, kde je nutné odbočit správným směrem, abychom nedojely do Žďáru nad Sázavou. Na můj – evidentně hloupý – dotaz, proč nemůžeme dojet do Žďáru, mi důrazně vysvětluje, že jestli dojedeme do Žďáru nad Sázavou, znamená to, že jsme se napojily na trasu, která je asi o hodinu delší než ta původně plánovaná. Což nechceme.

Uklidňuji ji, že její panikaření je zcela předčasné a zbytečné. Nahlédnu periferně do navigace a  instruuji ji, aby na křižovatce zabočila vlevo a poté opět vlevo. Jedeme na jistotu. V duchu si zpívám melodii z filmu Mission Impossible na text „Hlavně se musíme vyhnout Žďáru, jinak budu před holkama za totální krávu. Žďa-ár-né, Žďa-ár-né.“ Zní to docela dobře. Z toho by mohl být hit. Musím si to hned napsat jako poznámku do mobilu, než to zapomenu. Hleďme, stačí jedna cesta do Znojma a ještě budu slavná!

Právě jsme projely Žďárem nad Sázavou. Nechápu, jak se to mohlo stát. Držela jsem se striktně rad mobilní aplikace. Hned poté, co jsme nečekaně zahlédly ceduli s názvem tohoto města, mi řidička sebrala navigaci a zakázala mi byť jen náznakem radit, jakým směrem pokračovat v jízdě. Mám dovoleno jen dýchat a dívat se upřeně před sebe.

Když mi byla násilně odebrána funkce navigátora, musím se zabavit jinak.  Dívám se tedy do krajiny a vždy, když zahlédnu po cestě něco zajímavého, nejčastěji koně, stádo krav či zajíce, upozorním na tuto raritu řidičku výkřikem: „Jú, kůň/kráva/zajíc na pravoboku/ levoboku.“ Nejsem si jistá, zda to řidičku trošku nerozptyluje a neodvádí pozornost od řízení, ale zatím mlčí.

Řidička zapnula rádio. Na můj vkus až moc nahlas. Žádala jsem ji, aby přístroj ztišila, ale asi mě přes ten randál neslyšela.