Během cesty výtahem jsem došla k rozhodnutí, že nechci být tím, na kom si kamarádka zchladí žáhu, a raději ji nechám, ať si na nové zjištění přijde sama. Její výraz, když jí to konečně došlo, byl k nezaplacení.

Po obědě jsme se vydaly na pláž. Bylo skutečně vedro a nedýchatelno. Vzhledem k tomu, že celý náš pobyt se nesl v duchu chladu, je teplota nad 30 stupňů šokující změna. Teplotní rozdíl nám nedělá příliš dobře, asi ho vyřešíme porcí zmrzliny navíc.

20:30     Aby toho nebylo málo, Kristýnu si oblíbil jeden z německých chovanců. Zřejmě vycítil, že se její nálada nachází na bodu mrazu, a rozhodl se ji rozveselit. Vždy když ji zahlédne na baru, v jídelně nebo u bazénu, v tichosti se k ní přitočí a do ucha jí anglicky s německým přízvukem zašeptá, že nejlepším hercem všech dob je Arnold Schwarzenegger a dodá: „Hasta la vista, baby.“ Kamarádka je z toho mírně rozpačitá a zároveň vyděšená k smrti. Prosila mě, abych ji ho zbavila, ale já mám teď na práci důležitější věci. Zítra odjíždíme a ještě se mi nepodařilo udělit řádnou lekci těm německým důchodcovským vyžírkům. Kristýnu jsem tedy odbyla s tím, že může být ráda, že se jí ten kluk vůbec věnuje, neboť je široko daleko jediný, kdo je jí věkově blízký a je ochoten se s ní bavit. A já jsem šla někam, kde bych měla klid na promyšlení strategie.

23:00     Právě jsem došla k šokujícímu zjištění. Celý pobyt se na noc přikrývám pouze jednou slabou dekou, kterou jsem našla na posteli, a osuškou, na které přes den ležím na pláži, a i tak se třesu zimou. Přitom při troše snahy bych zjistila, že to prostěradlo, na kterém celých 7 nocí ležím, není prostěradlo, ale další bílá přikrývka. Ochudila jsem se o jednu cennou vrstvu!!! Jsem naštvaná sama na sebe.

Den osmý

10:10     Tak teď nevím, co si o tom mám myslet, ale po obědě přijela k Poblat Talaiotic odkudsi skupinka dělníků a začala tuto význačnou památku pěkně kámen po kameni rozebírat a nakládat na náklaďák. Netuším, jestli je na Mallorce normální vzít bagr a během dne totálně rozebrat místo významné historické hodnoty, ale vzhledem k tomu, že to dělali za denního světla a před svědky, tak asi ano.

23:50     Dnešek byl posledním dnem naší dovolené. Symbolicky se opět ochladilo. Dopoledne jsme balily a vyklízely pokoj. Kufry jsme nechaly na baru a šly utratit poslední peníze za suvenýry. Zbývající dvě hodiny do odjezdu jsme vysedávaly na baru, Kristýnina popularita během posledních okamžiků rapidně vzrostla – dopomohla jí k tomu jednak platonická láska ze strany německého chovance, čímž si omotala německé osazenstvo, ale taky skutečnost, že jako jediná disponovala visací váhou, kterou si mohli zájemci zvážit své kufry a ujistit se, že nepřekračují povolený váhový limit. Tím si získala zase české osazenstvo. V 18 hodin pro nás přijel autobus a po dojemné chvilce, kdy za námi Týnin německý kamarád běžel a mával několik metrů, než padl vysílením k zemi, jsme si definitivně uvědomily, že naše návštěva Mallorky právě končí. Za chvíli jsme se již nacházely na letišti a čekaly u gatu, až nás vpustí do útrob letadla.

A pak to přišlo. Po týdnu totálního půstu se najednou zpoza letištní haly vynořili tři Španělé jako z plakátu. Husté lesklé černé vlasy, jiskřivé oči, snědá pleť a vypracovaná postava v jednom balení. Svět se zpomalil, v pozadí začala hrát romantická hudba a my tam stály s otevřenou pusou a naprosto přihlouplým úsměvem, neschopné slova. Z euforického stavu jsme se probraly až ve chvíli, kdy nám obsluha gatu důrazně oznámila, že se čeká, až my dvě nastoupíme.