Den třetí:

15:20  Dnešní dopoledne jsme sebemrskačsky strávily sledováním ledového moře z útesu zachumlané do hotelové deky. Naivně jsme čekaly, až se voda ohřeje od slunečních paprsků. Nakonec nám došlo, že pokud k tomu někdy dojde, určitě ne během našeho pobytu zde. Vrátily jsme se do hotelu a pro zlepšení nálady si na pokoji pustily dokument o horké Africe.

Abychom učinily sebevzdělávání o mallorských krásách zadost, šly jsme si po obědě prohlédnout prehistorickou památku nacházející se přímo před hotelem. Jedná se o společenské místo z doby bronzové Poblat Talaiotic vystavěné z kamenů. Zřejmě jde o místní význačnou památku, což dokládá jednak stáří památky, jednak skutečnost, že hned vedle ní bylo dokonce zřízeno Poblat Talaiotic muzeum. Já na ní kvitovala především to, že se dá projít během deseti minut, takže se člověk nestihne začít nudit.

Před chvílí jsme se konečně odhodlaly obléct do plavek a lehnout si na bazénové lehátko před hotelem. A pak to přišlo – konečně nám bylo teplo. Krásný a nezapomenutelný zážitek. Snad nebyl poslední.

23:50  Ne-ná-vi-dím německé turisty! Když už nezabírají celý bar a nepředbíhají u švédského stolu, pouštějí o půlnoci hlasitě televizi. Tuto noc tak máme možnost místo zaslouženého spánku poslouchat přes zeď telenovelu v libozvučné němčině. Zjistily jsme, že náš asi stoletý německý soused trpí jak nespavostí, tak hluchotou a do toho má na pokoji k dispozici fungující televizi. Smrtící kombinace. Je půlnoc a on pořád nespí.  Ráno se mu pomstím. Ještě nevím jak, ale pomstím!

2:00  No to snad není možné, on chrápe? Má puštěnou televizi na maximální hlasitost a spí? Pomsta bude velká. Koneckonců si ji můžu promýšlet celou celičkou noc…….

Den čtvrtý:

8:30  Dědka nemůžu nikde najít, takže pomsta se odkládá.  Vzhledem k jeho věku je možné, že už ji ani nebudu mít příležitost uskutečnit. Nevadí, vyberu si náhradníka, německých důchodců tu je tolik, že je můžu přehrabovat vidlemi.

9:00  Ráda bych se šla před obědem ještě podívat na asi 3 km vzdálenou haciendu, na kterou máme výhled z hotelového pokoje. Kristýna odmítá na dovolené dělat jakýkoliv pohyb navíc, než je nutné, musela jsem jí tedy namluvit, že jsem u haciendy zahlédla pěkně vyhlížejícího muže. Do minuty byla připravená vyrazit na cestu. Teď se jen modlím, abychom tam na něj skutečně narazily.

21:00  Kristýna se mnou nemluví, takže můžu celý večer věnovat psaní deníku. Procházka k haciendě se nevyvíjela úplně podle našich představ. Měly jsme jen omrknout neexistujícího fešného majitele domu a do oběda být zpátky v hotelu. K haciendě jsme po půl hodině sice došly, ale zjistily jsme, že je obehnána několik metrů vysokou zdí, přes kterou není vidět lautr nic. Týna se nehodlala jen tak vzdát a nutila mě, abych jí pomohla zeď přelézt. Během druhého pokusu dostat Týnu na druhou stranu jsem si všimla, že se k nám začíná přibližovat bezpečnostní kamera, což nás přimělo od dalšího akrobatického vystoupení upustit. Snažila jsem se v kamarádce opět vykřesat plamínek naděje prohlášením, že dle ukazatele jsme kousek od vedlejšího letoviska Porto Cristo, tam může omrknout Španěly a do oběda budeme zpátky v hotelu.