V koupelně o velikosti metr krát metr tudíž zhasne a zamkne. Potom vydává strašidelné zvuky a v nepředvídatelný okamžik mně a druhému bratrovi střídavě zasvítí baterkou přímo do očí. Přestože „Ježíšek“ zvoní již podruhé, bratr předstírá, že ho neslyší, a dál nás drží v koupelně. Pokaždé si říkám, jestli mi ty dárky stojí za to.

Vycházíme z koupelny s mžitkami před očima. Snažím se najít v té změti barev stromek s dárky. Nastává nejzábavnější část dne pro babičku. Nutí nás, abychom zazpívali nějakou koledu, jinak nedostaneme dárky. Na naši připomínku, že nám už není deset, nereaguje. Jakožto milovnice kultury čeká na nějaký kvalitní kulturní zážitek bez playbacku. Toho se jí dostává v podobě první sloky Nesem vám noviny, namísto druhé sloky slyší už pouze trhání balicího papíru. Nejzábavnější část pro druhého bratra představuje právě rozbalování dárků a vyjadřování emocí nad tím, co bylo pod papírem. Škála jeho grimas je poměrně široká a zahrnuje upřímnou radost, předstírané překvapení, nepředstírané překvapení i hranou radost.

Poslední roky se snažím obdarovávat rodinu originálně. Už ode mne dostali osobní horoskop na příští rok (pro znamení panny bohužel nevyšel úplně příznivě, takže matka se po celý rok 2014 bála vystrčit paty z domu), numerologickou mřížku popisující charakter osoby podle jejích životních číslic (ne každý si chce o sobě přečíst, že má sklony k sobectví, hamižnosti a materialismu, jak mi vysvětlil otec, zatímco uvažoval, kolik za můj dárek dostane ve sběrně papíru) nebo drátovanou rybičku (nikdo nemá doma místo na to, aby skladoval kraviny, jak naznačila, i když jinými slovy, babička). Letos jsem všem nadělila sborník historek o nástrahách velkoměsta. Tváří se na něj dost rozpačitě a otec dokonce odchází pryč z místnosti (podle mě šel vytočit číslo na majitele sběrny s dotazem, kolik za padesátistránkový dokument dostane).

Otec odněkud vyštrachal imitaci sobího paroží a chce, abychom si udělali společnou rodinnou fotku. Sobí růžky nejprve nasadí na hlavu sobě, na další fotce babičce. Té to moc kulturní nepřijde a varuje otce (svého syna), že pokud někde fotku zveřejní, bude k nám chodit na návštěvu mnohem častěji než doposud.

Otec vypíná fotoaparát a schovává sobí paroží.

Bratři se snaží rozproudit zábavu a navrhují zapálit prskavky. Otec vyžaduje, abychom prskavky prskaly pouze nad lavorem. Tím se totiž eliminuje možnost, že by polétavá jiskra propálila jeho milované parkety v obývacím pokoji. Nevím proč, ale prskat prskavku striktně nad lavorem nějak není ono. Zábavné okénko tím bývá ukončeno a jde se spát.

V tu chvíli nastává nejzábavnější část dne pro matku. V domě je klid, nikdo ji neotravuje, slova jako tmelení a jednota dávno pozbyla svůj význam a svařák se nachází na stole jen pár kroků od ní…