Moje kolegyně má slabost pro herce.  Za jednoho se chce vdát. Problém je v tom, že si zatím zcela neujasnila, za kterého. Každý měsíc se jí totiž líbí někdo jiný. Podle toho, ke komu ji srdce zrovna táhne, mě nutí chodit na divadelní představení, kde její aktuální miláček hraje, a po skončení hry vysedávat v divadelní kavárně, dokud se dotyčný nedostaví na zaslouženou skleničku bílého vína, neudeří ho do očí její oduševnělá krása a nepozve ji na bar. Takhle jsme už sledovaly Matěje Hádka, Patrika Děrgela a téměř všechny členy Studia DVA. Zatím bez větších úspěchů.

Já její srdeční promiskuitu nesdílím a zůstávám věrná Pavlu Řezníčkovi, který však v žádném divadle nehraje, takže nemám možnost přisednout si k němu v přítmí divadelní kavárny a o své stálosti mu poutavě vyprávět.

Rok 2015 se pro moji drahou kolegyni nesl v duchu herců z Dejvického divadla. Byla téměř posedlá myšlenkou, že Trojana, Myšičku a Plesla musí vidět stůj co stůj naživo. Ale dostaňte se do Dejvického divadla.

Pro ty z vás, co nejste úplně v obraze, Dejvické divadlo je Mekka všech divadelníků i diváků. Koncentrují se v něm ti nejtalentovanější z nejtalentovanějších a atmosféra tam je prostě výjimečná. Stačí jen projít kolem budovy divadla a vstoupí do vás posvátná úcta.

Aby se ta magická atmosféra nemohla rychle rozprchnout, je prostor divadla skutečně malý. Výhodou toho je fakt, že sdílení emocí je tak snadnější, nevýhodou pak to, že omezený počet lístků získá jen omezený počet osob. Část vstupenek se prodává přes internet, ty jsou ale ve vteřině pryč. Druhá část je potom určena ke klasickému prodeji na pokladně divadla. Zájemcům, kteří neuspěli v internetovém předprodeji, tak nic nebrání zakoupit si lístky v předprodeji na pokladně, a to každou třetí sobotu v měsíci od 9 hodin ráno. Pokud tedy dokážou vstát ve čtyři ráno, nejpozději v pět hodin už být na značkách a udržet se naživu až do devíti. Ono to sice zní jednoduše – prostě si pár hodin postojíte na čerstvém vzduchu. Jenže v reálu se to postávání na čerstvém vzduchu podobá oblíbenému televiznímu pořadu Pevnost Boyard. Vyhrají jen ti nejstatečnější,  nejsilnější a nejchytřejší.

Našeho nápadu navštívit Dejvické divadlo se ihned chytli i ostatní kolegové. Vzhledem k dalšímu pravidlu divadla, tedy že jedna osoba si může na pokladně zakoupit na určité představení maximálně dva lístky, bylo třeba, pokud jsme chtěli jít na představení všichni z kanceláře, aby si nás do fronty stouplo víc. Když jsme sestavovali tým, který by se měl za kancelář drsné soutěže „vystůj si své lístky na Trojana“ zúčastnit, dali jsme si pečlivě záležet na výběru členů. Účast měli zajištěnou ti nejmíň zimomřiví, kteří zároveň nepotřebují k fungování osm hodin spánku a pravidelný přísun jídla a pití. Zbytek byl z účasti vyloučen, neboť by vybranou elitu pouze táhl ke dnu.

Vypadla jsem hned v prvním kole.