Tou jsme prošli bez větších problémů, neboť hladina alkoholu v krvi se již stihla snížit a navíc indicie neobsahovaly ani stopy po matematických úlohách.

Čtvrtou místností jsme doslova proletěli, naťukali číslice do kódovače u vstupních dveří a ocitli se u slečny.

Ta nevěřila vlastním očím, zřejmě už nepočítala s tím, že se ze sklepa zvládneme dostat sami bez toho, aniž by nám odemkla. Vítězoslavně jsme jí sdělili to, co si už odvodila sama – že jsme tady – a dychtivě se jí ptali, jaký je náš čas. S úsměvem nám sdělila, že šestnáct minut – nad stanovený hodinový limit. Zřejmě se nechtěla připravit o zábavu, tak nám dala šestnáct minut navíc. Raději jsme se neptali, jestli tu byl i někdo pomalejší, vytáhli jsme své věci ze skříněk a spěšně se rozloučili se slovy, že ještě musíme jít ulovit pár pokémonů.