S kamarádkami Hankou a Zuzkou vyrážíme posledních několik let na pravidelné wellness pobyty, kde si při masážích a dalších relaxačních procedurách odpočineme od stresu a pracovního napětí. Každoroční dámskou jízdu nenarušilo ani to, když se Hance narodil chlapeček. Protože jsme chtěly naši tradici dodržovat, vzaly jsme prcka na wellness s sebou.

Jiříček měl v tu dobu necelý rok a, bohužel pro všechny zúčastněné, zrovna procházel obdobím separační úzkosti. Těm z vás, kteří toto slovní spojení nikdy neslyšeli, to hned vysvětlím. Jde o to, že si dítě vytvoří velmi pevnou citovou vazbu na jednu osobu, většinou na svou maminku, která je pro něj nejdůležitější na světě a u které se cítí v bezpečí a jistotě. Když dotyčná osoba z jeho blízkosti zmizí, dítě propukne v srdceryvný pláč a od nikoho jiného se nenechá utišit. No, možná by se časem díky únavě a vykřičeným hlasivkám někým jiným ukonejšit nechalo, ale myslím si a zároveň chápu, že maminky nemají to srdce poslouchat neutišitelné řvaní jejich drobečka, a když nemusí, nenechávají ho samotného.

Jenže, Hanka už měla objednané a zaplacené dvě masáže, které by jí jinak propadly, a tak jsme si se Zuzkou navzájem dodaly odvahu k tomu, že prcka na celou hodinu zabavíme. Jak naivní jsme byly.

Při Hančině první nepřítomnosti vydržel Jiříček v klidu asi minutu. Poté nám dal pláčem jasně najevo, že chce ihned zpátky k mamince. Bohužel se nám nepodařilo ho ničím rozptýlit a snažit se nastalou situaci ignorovat zacpáním uší (našich) či pusy (jeho) taky nemělo smysl. Během masáže tak Hanka musela Jiříka, který si u ní spokojeně broukal, chovat v náručí.

Druhý den měla mít Hanka další masáž. Aby si ji tentokrát mohla užít v klidu, plán byl jasný. Na procházce Jirka usne v kočárku a se Zuzkou ho v něm budeme vozit tak dlouho, dokud se Hanka nevrátí zpátky ze své relaxační procedury.

I když v kočárku vždycky vydržel Jirka spát dlouho, nám se po dvaceti minutách probudil a začal se rozhlížet kolem sebe. V tu chvíli se Zuzka rozhodla, že malému „kazimasážníkovi“ nedá šanci začít plakat a předvedla půlhodinovou hereckou etudu na volné téma, během které na Jiříčka bez přestávky mluvila. Malý ji pozorně poslouchal a na maminku si ani nevzpomněl. Doteď mě mrzí, že zvukový záznam tohoto výstupu nebyl pořízen.

Tím byla nejtěžší část našeho pobytu za námi. Po tomto zážitku jsme všechny tři Jiříkovi svatosvatě slíbily, že na příští wellness s námi už nepojede.

Jenže jak už to tak bývá, na bolest a utrpení člověk rychle zapomíná. Půl roku nato jsme si naplánovaly další relaxační pobyt. Jiříček byl o šest měsíců starší a bez problémů si s námi hrál i v Hančině nepřítomnosti. Tak jsme si řekly, proč bychom ho nemohly vzít s sebou?