Ve většině stravovacích zařízení máte prakticky na výběr ze smaženého eidamu nebo smažených žampionů. Teď samozřejmě vynechávám specializované pražské vegan restaurace, kde nabízejí výlučně bezmasá jídla, neboť z principu odmítám platit za dva opražené plátky lilku 100,- Kč a více. Toto období jsem se tedy stravovala převážně sýry a zeleninovými saláty.

Čtvrtý měsíc se mi pravidelně zdávalo o dozlatova opečených kuřátkách, uzených lososech a smažených játrech.  Zároveň si už někteří kolegové během společných obědů všimli, že upřednostňuji bezmasé pokrmy. Ani se nesnažili tvářit překvapeně. Sdělili mi, že mi fandí, a jedním dechem si u číšníka objednali pečenou kachnu se zelím. Náplň obědové pauzy tím byla jasně dána – já pošilhávala po jejich talíři a oni mi každých pět minut upřímně přáli dobrou chuť k mému stému smaženému sýru za posledního čtvrt roku.

Pátý měsíc jsem začala vyznávat teorii, kterou razí několik mých známých, a to, že ryba není maso. Jídelníček začal být tím pádem o něco pestřejší a svědomí o něco černější.

Šestý měsíc přišlo pozvání na oběd od přátel, kteří buď nevěděli, že se pokouším zařadit mezi vegetariány, nebo předstírali, že to nevědí. Během návštěvy jsem zjistila, že se k obědu bude podávat králík na smetaně.  V mém nitru se začal odehrávat jeden z největších soubojů v životě.

Zápas trval zhruba pět minut – přesně do té chvíle, než mi naservírovali krásně vyhlížející a vonící jídlo na talíř. Poté jsem už jen odevzdaně pozorovala svoji pravou ruku, jak sahá po noži, a svoji levou ruku, jak se ujímá vidličky. Během polykání prvního skvostného sousta mi hlavou proběhla myšlenka, že když ryba není maso, pro dnešek by jím nemusel být ani králík. Potom už mojí hlavou žádné myšlenky neprobíhaly, neboť jsem se celou svojí bytostí požitkářsky soustředila pouze na ten kus masa politý omáčkou a okolní svět pro mě přestal existovat.

Na svou obranu bych chtěla uvést, že jsem měla opravdu, ale opravdu velký hlad.

Když jsem se opět probrala k vědomí, musela jsem se chtě nechtě začít zabývat otázkou, jak se svým postojem k masu naložit do budoucna. Po proběhlé králičí eskapádě se už přeci nemůžu nikde prezentovat jako zapřisáhlý vegetarián, ale zároveň ze sebe nechci udělat slabocha, co se vzdal svého přesvědčení kvůli chvilkovému pominutí smyslů.

Oficiálně tedy zůstávám dál vegetariánem, neoficiálně pokrytcem s dobrými úmysly, ale slabou vůlí.