A když už bych přešla a kladně vyřešila všechny tyto okolnosti, tak stejně nebyl úspěch zaručen, protože mi neunikl fakt, že se pán vůbec nezmínil o tom, že když na to přistoupím, tak se sepíše nějaký papír o této záležitosti, aby to bylo průkazné. On prostě čekal, že mu to odkývu a odjedu. Vyřídím si spravení batohu sama a už mne nikdy neuvidí. Na střední škole bych na tuto hru přistoupila. Teď už ne. Zeptala jsem se pána znovu, kolik variant mi ještě nabídne, než vyplníme reklamační protokol? Na to už začal klapat do počítače požadované. Okopíroval si doklad o zaplacení, dostala jsem doklad o reklamaci a po půl hodině jsem odcházela s pocitem, že batoh ani peníze už nikdy neuvidím, ale že aspoň dostal menší lekci.

Reklamační protokol, totiž byli tři jakési údaje, které běžnému smrtelníkovi nic neřeknou, tak jsem doufala, že jde o šifru, kterou přečtou jen zaměstnanci daného obchodu. Smířila jsem se s tím, že jsem nefunkční věc místo vyhození do popelnice aspoň nechala prodejci, aby věděl, jak kvalitní zboží nabízí. Víc už jsem nečekala. Uběhl měsíc a ani mne nepřekvapilo, že mi na reklamaci neodpověděli. Jen tak mimochodem jsem se o tom zmínila před kamarádkou, která studovala práva. Spíš aby řeč nestála. Kamarádka mne povzbudila, když mi sdělila, že když se firma nevyjádří k reklamaci do měsíce, tak mám nárok na odstoupení od kupní smlouvy a vrácení peněz. Chvíli mi trvalo, než jsem tu dobrou zprávu zpracovala, ale příjemné šoky se rozdýchat dají.

Tak jsem opět dorazila do obchodu, opět si vyslechla, že i vyřízené / nevyřízené reklamace se vyřizují v okénku a … tam byla místo pána paní. Evidentně nový zaměstnanec. Vůbec mne nepřekvapilo, že pán odešel, či byl vyhozen. Divila bych se, kdyby tam byl. Paní byla dost nervózní a já sem jí to tedy také neusnadnila. Nehodlala jsem opět ztrácet čas, tak jsem jí místo pozdravu řekla, že chci zpět peníze a pak půjdu. Mít s sebou maketku pistole, tak vám to tu dneska nepíšu, ale jsem slavná díky zprávám na komerční TV. Ano použila jsem krapet víc výhrůžný tón, ve kterém se odráželo moje nadšení z reklamací. I fakt, že opět ztrácím čas s nejistým výsledkem.

Paní sice hned šla za kolegyní ke kase, ale moje radost z rychlého vyřízení reklamace u okénka záhy vyhasla, protože paní něco naklapala do počítače a z výrazu jejího obličeje jsem chvíli nechápala, zda  za a) vidí poprvé počítač či b) tu tabulku, kterou vyplňuje. Doteď si nejsem jistá, jak to ve skutečnosti bylo. Dalo se to jen stěží určit. Místo abych řešila, zda je správně a či b jsem se podívala na druhou kolegyni a při výrazu jejího obličeje jsem si vzpomněla na jeden vtip o policajtech, který vysvětluje pravidlo dvou uniformovaných lidí. V tu dobu už mi cukaly nejen koutky úst ale i nervy, protože jsem vyřízení reklamace nehodlala dát víc než čtvrt hodiny času a ono už to trvalo půl hodiny a stále jen ta jiskřička naděje. Mezi tím paní zadala do počítače poslední položku z šifry na reklamačním papíru a světe div se naskočily jí požadované údaje.  V duchu jsem si gratulovala, že běžně jednám s více gramotnými lidmi. Jinak bych to nezvládla. Paní začala vyndávat z kasy 1200,- Kč. A nastal další problém. Podívala jsem se na paragon, kde stálo 999,- Kč a na reklamační papír, který měla k dispozici paní. Paragon tam přiložen nebyl. Zboží bylo koupeno ve slevě ale kopie dokladu, která to dokazovala, se během měsíce ztratila. Než jsem stihla paní sdělit, že mi vrací víc, než musí, tak jsem držela hotovost v ruce a na moji námitku, že je to moc, jsem dostala odpověď, kde mi bylo sděleno, ať jsem ticho a už tam nikdy nechodím. Takže jsem poprvé v životě přijala úplatek za mlčenlivost a se smíšenými pocity opustila obchod, kde si opět už nikdy nic nekoupím.