Pokud si dobře vybavuji, jeden z prvních dárků, který ode mne matka obdržela, bylo červivé jablko, které jsem nalezla pod jabloní na naší zahrádce. Podle vzhledu tam muselo ležet již několik dní, i přesto jsem matku nutila, aby tento úžasný dárek přede mnou snědla.

V první třídě jsem jí ze školního výletu v Olomouci přivezla růženec. Dodnes jí není jasné, co jsem jí tím chtěla naznačit, a já popravdě také netuším, proč jsem vybrala právě tento předmět. V druhé třídě ode mě dostala k narozeninám čistič na záchodovou mísu. V tomto případě tuším, proč jsem vybrala tento dárek. Bylo to kvůli kreslenému kačerovi na obalu. V páté třídě ode mne dostala svůj první krém proti vráskám. Následovala několikaletá etapa obdarovávání prapodivně vonícími mýdly na ruce zakončená sadou pěn do koupele (to, že doma rodiče vanou nedisponují a mají pouze sprchový kout, mne nijak netrápilo).

Co se týče otce, nejvíc pyšná jsem byla na dárek k jeho padesátinám v podobě originálního trička, na němž je vyobrazen Darth Vader z Hvězdných válek s popiskem „I am your father (Jsem tvůj otec)“. Přišlo mi to tematické. Bratrovi Lukášovi však dané tričko nahánělo hrůzu a vždy, když si ho otec oblékl, zdály se bratrovi noční můry, v němž ho pronásledoval Darth Vader a volal na něj otcovým hlasem: „Počkej na mě Lukasi, jsem přeci tvůj otec.“

Nyní se posuňme v čase až k předloňským Vánocům. Jakožto osoba s výraznými sklony k zimomřivosti jsem tenkrát dospěla k názoru, že určitě i ostatní touží po tom, být hezky v teple. Byla jsem přesvědčená o tom, že na základě této logiky jim tak největší radost udělají teplé spací ponožky, v případě babičky pak elektrická vyhřívaná dečka. Teplé spací ponožky však nikomu radost neudělaly, namísto vděku jsem byla zasypána otázkami jako „jestli jsem si všimla, že existují peřiny, kterými si lidé nohy přikrývají“ atd. Elektrická dečka začala pro změnu po nějakém čase mírně probíjet, takže se k ní třesoucí se babička přibližovala pouze na vzdálenost tří metrů, a to i přes naše ujištění, že jsme deku vytáhli ze zásuvky. Už v létě mě raději upozorňovala dopředu, že letošní Vánoce jí nic dávat nemusíme, že bude radši, když bude sice bez dárků, zato naživu.

Loňské Vánoce nedopadly o mnoho lépe. V předvánoční době jsem navštívila několik lekcí drátkování ve svém rodném městečku a pod vedením nadmíru trpělivé lektorky udrátkovala pro každého rodinného příslušníka milou ozdobu jako vánoční dárek.

Pokud bych měla popsat výrazy ve tváři rodinných příslušníků, když chuchvalec drátů v balicím papíru pod stromečkem objevili, zvolila bych asi rozpačitost a nevoli. Moje upozornění, že se jedná o handmade výrobek, který je teď v kurzu, jejich tváře nijak neprojasnilo. Babička vyjádřila nahlas svoji obavu, že si tou drátěnou věcí pravděpodobně brzy nechtě vypíchne oko, ne-li obě. Matka svůj drátěný dárek sbalila se slovy, že si jej raději vystaví v práci, doma by to nebylo ono. Vhodným místem pro vystavení zřejmě myslela kancelářský odpadní koš, protože když jsem ji byla v práci po svátcích navštívit, nikde jsem svůj výtvor nezahlédla. Mužská část rodiny dárek nijak nekomentovala, ale byla na nich jasně vidět touha udrátkovanou ozdobu rozmotat do původního tvaru drátu a vrazit si ho přímo do srdce.

Po výše uvedené bilanci jsem došla k závěru, že pokud nebudu svoje dobré úmysly při výběru dárků pro své blízké lépe korigovat, asi vážně skončím v pekle. Na druhou stranu –  alespoň budu v teple…