Můžete mi pogratulovat. Podařilo se mi sbalit nejhezčího ze svatebčanů. Jmenuje se Jenda, má blankytně modré oči, slabost pro traktory a v září mu budou tři roky. Seznámili jsme se na svatbě kamarádky, o které jsem se zmiňovala v článku „Jak jsem měla tvůrčí přetlak“. No, co vám budu povídat – láska na první pohled. Koukli jsme na sebe, usmáli se a věděli. Strávili jsme spolu část svatebního dne – než byl Jeníček donucen svými rodiči odjet domů (mít výrazně mladší známost s sebou nese jistá omezení).

Je to už pár měsíců a zatím nenapsal, nezavolal…

Setkání s Jeníčkem a následné odloučení mě přimělo zamyslet se nad tím, jaké nástrahy může skýtat svatba, na kterou jste pozváni.

Předně, je třeba vědět, koho si máte na svatbě předcházet. Omyl je myslet si, že nevěstu a ženicha. Těm podlézejte několik měsíců až let před svatbou. Jakmile vás na svatbu pozvou, už vás nemusejí zajímat, neboť svoji úlohu splnili.

Na samotné svatbě je pro vás největší autoritou svatební fotograf a osoba obsluhující bar, která má na starosti vydávání alkoholických/nealkoholických nápojů, pokrmů a porcování svatebního dortu. Asi si rozumíme, ale pro ty z vás, co ještě žádné svatební zkušenosti nemají – jakmile máte zajištěnou účast na svatbě, vaším jediným cílem je se dobře najíst, napít a na svatebních fotkách vypadat nepřekonatelně, abyste se měli dalšího půl roku čím chlubit před známými. Je to zcela přirozené a nemáte se za co stydět.

Svatební fotograf a jeho umění rozhodují o tom, zda na fotkách, které budou následující týdny kolovat po příbuzných novomanželů a svatebních hostů, budete vypadat jako hvězda, nebo jako Tydýt (promiň, Lukáši Pavlásku). Já jsem se bohužel neovládla a byla na fotografa drzá hned při vstupu do obřadní síně. Stěžoval si, že mrkám, tak jsem mu odvětila, že nevím jak on, ale já mrkám už od narození. K tomu jsem ještě utrousila poznámku, že se nerada fotím, takže mi ani nebude vadit, když svůj objektiv zaměří na někoho jiného. Dopadlo to samozřejmě tak, že jsem zvěčněná na každé druhé fotce a na všech mám zavřené oči.

Osobu mající na starosti zásobování hosty jídlem a pitím si také není radno rozházet. Jako první věc jsem si na inkriminované svatbě zjistila, kdo touto osobou je. Při první vhodné příležitosti jsem se k ní natočila a otázala se jí, kdy dojde na krájení svatebního dortu. Paní se na mě nevěřícně zadívala – ještě neproběhl ani svatební obřad a já se už sháním po žvanci – tak jsem vše chtěla uvést na pravou míru dodáním, že na poslední svatbě mě při rozdělování dortu vynechali a že tentokrát se už o dort připravit nenechám! Asi jsem to vyslovila příliš zaníceně, neboť paní se dala na ústup. Za těchto okolností snad sami uznáte, že mi nezbylo nic jiného, než ji sledovat a mít pod dohledem do té doby, než se dort objeví, a že nebyl důvod pro to, aby si na mě paní v obavě o svůj život stěžovala novomanželům.

A teď u čeho nesmíte chybět – jednoznačně u zábavného programu přichystaného pro novomanžele. Ten je totiž zdrojem buď nekonečné radosti, nebo trapnosti, někdy obojího.

Chcete-li být svědky toho, jak se novomanželský pár rozhádá jen pár hodin po obřadu, pak se rozhodně zúčastněte soutěže „Poznej svého manžela/manželku se zavázanýma očima“.