Dříve nebo později po vašem usídlení se ve velkoměstě přijde nevyhnutelné – budete se muset zúčastnit sociální interakce s cizími lidmi. Apeluji na vás všechny nezodpovědné čtenáře – dávejte si dobrý pozor na to, s kým se spřátelíte! Jedno šlápnutí vedle a poveze se to s vámi celý život.

Z potenciálních přátel rozhodně už předem vylučte veškeré páry s dětmi, páry, které o založení rodiny uvažují, a raději vůbec všechny páry. To je jediná osvědčená prevence, jak se vyhnout tomu, že v budoucnu budete požádáni o hlídání malých ratolestí.

Pokud jste už nějakému páru s dětmi skočili na lep a medová slovíčka, kterými si vás účelově omotal, pak neztrácejte naději. Existují totiž kličky, jak si přátelský vztah s takovým párem zachovat a zároveň se hlídání vyhnout. Věřte mi, že čím dřív začnete některou z níže uvedených metod aplikovat, tím lépe pro vás.

1. Předstírání zaneprázdněnosti – i kdybyste v práci končili o 15. hodině, po zbytek dne se nudili a sledovali seriály, nikdy to nepřiznejte. Je třeba vytvořit dojem, že jste na roztrhání, povinností a akcí máte tolik, že nestíháte ani spát. Děti byste samozřejmě rádi pohlídali, ale objektivně to prostě v současné době není možné, ledaže byste se rozdvojili, což po vás vaši přátelé, pokud jsou skutečně přátelé, nemohou požadovat.

2. Předstírání často se vracející nakažlivé choroby – vytvořte si fiktivní nebo i skutečně existující nemoc, která váš organismus nevysvětlitelně napadne vždy, když vám přátelé zavolají kvůli hlídání.

3. Předstírání negativního vztahu k dětem obecně – v přítomnosti dětí se několikrát ušklíbněte, při každém setkání minimálně jednou zdůrazněte, že vy děti nikdy mít nechcete, protože takoví malí satani podle vás patří do pekla a ne na povrch zemský. Nezapomeňte přihodit historku o tom, jak jste jednou jedinkrát v životě zkusili pohlídat malého synovce a dopadlo to tak, že jste dítě nechtě naučili pár sprostých slovíček, udělali v bytě nepořádek, jaký nepamatuje, a nestihli jste zabránit pádu dítěte na zem a potom ještě dvakrát.

Špatná zpráva je, že v dnešní době přibývá otrlých rodičů, kteří se nenechají obalamutit žádnou z výše uvedených kliček, neboť své děti stihli naučit všechna existující sprostá slova sami, v bytě mají nepořádek neustále a děti v jejich přítomnosti upadly už tolikrát, že jsou přesvědčeni o jejich nesmrtelnosti. Moji známí téhle sortě rodičů, bohužel pro mě, kralují.

Jednoho, z počátku krásného dne jsem se tak ocitla před zatím nejtěžším životním úkolem – vyzvednout ve 14:30 pětiletou Adélku a tříletého Tadeáška ze školky, dopravit je v bezpečí k nim domů a tam je ohlídat do 17:30, kdy si je nejlépe živé a zdravé přeberou rodiče. Vypadalo to na dlouhé odpoledne.

Je 14:30, stojím v areálu školky a tápu, protože jsem zapomněla, do jakého oddělení děti chodí. Naštěstí mě osloví kolem procházející paní učitelka. Ta dobrá duše mi chce, s vidinou toho, že se zbaví dalších ze stáda svých oveček, pomoci a ptá se mne, koho si jdu vyzvednout.