Další nástrahou, kterou velkoměsto svým novým přírůstkům přináší, je zvýšený výskyt celebrit.

Může se vám tak stát a pravděpodobně se i stane, že se před vámi zčistajasna vynoří slavná osobnost, kterou jste do té doby vídali jen v televizi nebo ti bohatší v kině. Jakoby nic, prostě tam stojí/sedí/kráčí/ve výjimečných případech běží.

Nejhorší ale je, že jste této situaci vystaveni bez jakéhokoliv předchozího varování a přípravy. Místo upřímného srdečného pozdravu, elegantního pokynutí hlavou, potažmo líbezného úsměvu, který byste ze sebe zcela jistě vyloudili, pokud byste předem věděli, že za takové dvě tři minuty narazíte na Ondřeje Vetchého, se tak zmůžete maximálně na vytřeštěný pohled, zrudnutí a stydlivé klopení zraku nebo na zakopnutí, které v lepším případě neskončí pádem na dlažební kostky.

Nechápu, proč nemohou být tyhle celebrity trošku empatičtější a soucitnější s námi obyčejnými smrtelníky a nedají nám alespoň časový náskok na zpracování rozbouřených emocí.

Představuji si to asi takhle – po ulici kráčí celebrita. Minimálně 10 metrů před ní se pohybuje její ,,ohlašovatel“ – tj. osoba oděná nejlépe do svršků výrazných fosforeskujících barev, držící v jedné ruce transparent ,,10 metrů za mnou jde Ondřej Vetchý“ a v druhé ruce amplion, do kterého průběžně hlásá tu samou informaci.

Sice nevím, kdo by takovouhle práci ohlašovatele chtěl dělat, ale jak říká můj šéf, za prachy jde všechno.

Ale opravdu. Tohle je vážná věc. Vzpomeňte si, že téměř ve všech rozhovorech se celebrity svěřují novinářům s tím, jak dobře (ne)snášejí popularitu a kontakt s fanoušky, ale myslí někdo na ty ubohé fanoušky? Jak se asi cítí, když nečekaně narazí na svůj idol, a jaký dopad to má na jejich chování?

Jak jsem měla možnost vypozorovat, převažují v našich fanouškovských řadách následující typy:

První typ, takzvaný rotační

Když mu nenápadně pošeptáte, že ,,támhle jde Táňa Kuchařová“, začne se zmateně točit dokola (protože neví, co znamená „támhle“, a chce mít tudíž podchyceny všechny světové strany) a vykřikovat ,,kde, kde?“

Příkladem je můj kolega, který rotuje tak dlouho, dokud se mu nezatočí hlava a není nucen posadit se na nejbližší lavičku.

Druhý typ, takzvaný polidšťovací

Když má tento typ možnost spatřit nějakou celebritu zblízka, snaží se z ní za tu krátkou chvíli vytvořit průměrného všedního člověka připomínkami typu: „No, není zas tak hezká, jako v televizi.“ „Jejdanánku, to je ale prcek, ten by se mi vešel do kapsičky,“ nebo „Já myslela, že kamera přidává na váze, ale když se na ni tak dívám, tak bych spíš řekla, že dost ubírá.“

Co si budeme nalhávat, tenhle typ je nejrozšířenější.