Slovo, které slyšíme stále častěji a které má mnoho významů, tedy aspoň pro mne.

První zkušenost přišla v období dospívání, kdy jsem si ještě myslela, že reklamovat znamená, přijít s platným paragonem v záruční době, předat věc k vyřízení a za měsíc přijít pro kladné či záporné vyjádření. Z tohoto omylu jsem byla brzy vyvedena. Když sem do obchodu donesla rozlepené tenisky za 1000,- Kč, které jsem měla jednou na nohou, což dokazovalo i datum o zakoupení výrobku. Tak jsem byla nemile překvapená. Dle instrukcí v záručním listě jsem nezašpiněné tenisky pro jistotu umyla a zanesla zpět do obchodu, kde mi bylo vysvětleno, že jsem boty nadstandardně používala a jsou silně znečištěné, proto je nelze přijmout na reklamaci. Chvíli jsem uvažovala, kde mají skrytou kameru, a ve kterém televizním programu budu vystupovat, jako napálený host. Jiskřičku naděje, že by to bylo takto jednoduché ihned sfoukla paní prodavačka. Po neúspěšné hádce u pokladny na téma jak by paní boty lépe umyla, jsme boty vyhodili do popelnice. Krom nervů jsem tam zbytečně ztratila i část svého dětství a tak mi bylo kompenzací, že jsem dodržela slib sama se sebou a v daném obchodu jsem si již boty nikdy nekoupila. Navíc jsem všem známým za včas říkala ať radši jedou nakoupit jinam. Pomsta tedy byla sladká.

Po této zkušenosti jsem reklamacím a tomu co slibují, tedy výměnu nefunkčního šuntu za nový moc nevěřila a obracela se s opravou oděvů a jiného na malé živnostníky, kteří si se závadou většinou poradili a těch 100,- Kč za to stálo. Všeho ale do času. Poté co jsem vystudovala vysokou školu a získala větší rozhled o světě a o svých právech, jsem začala pozvolna získávat jistotu i v tom, že nekvalitní zboží jde vrátit a žádat náhradu škody. Dost mi v tom pomohli kamarádi, kteří vystudovali práva. Posílali mi odkazy z příslušných částí zákona, který se staví na stranu spotřebitele, a navíc mi poradili, že prodavačka nemá neomezená práva, že v obchodě musí být i pan vedoucí a ten rozhoduje nejen o uznání reklamace, ale i o délce pracovního poměru paní prodavačky, tak ať se ho nebojím zavolat.

Když jsem zjistila, že náplní mé nové práce je i vyřizování reklamací, v duchu jsem se zasmála svému osudu. Nenáviděná věc, že mne má živit? Patřím k lidem, kteří rádi zkouší, kde jsou hranice a tak jsem do toho šla a začala jsem reklamace brát jako hru. Navíc jsem velmi rychle zjistila, že když reklamuje obyčejný člověk v obchodě, tak je zkušeným okem prodavače proklepnut dle toho co má na sobě za oblečení a podle toho se s ním jedná. My, kteří rádi nosíme rifle a vytahané triko působíme spíš dojmem, že jsme danou věc před pár měsíci ukradli a teď si jdeme pro peníze. Takže paní s kabelkou značky Prada má reklamaci vyřízenou obratem a vy můžete dát prostor své trpělivosti a fantazii, nebo reklamaci rovnou vzdát.

Když něco reklamuje firma s obratem v miliardách za rok, tak na vás koukají krapet jinak. Najednou jste v pozici jednatele za stálého odběratele, o kterého prodávající nechce přijít, takže reklamaci vám vyřídí kladně a ještě se vám půl roku poté omlouvají. Většinou stačí zvednout sluchátko nebo napsat e-mail a za pět minut už nesete šéfovi kladně vyřízenou reklamaci. Co si budeme nalhávat, na to se snadno zvyká.